Základní barva

Sádrou dobře obalené květináče dáme vyschnout. Dalším úkonem bude základní barvení. Na barvení nemusí být vyschlé „do zvoniva“, ale musí být už tvrdé. Na barevný základ použijeme vodou ředitelné krycí barvy. Dobře se hodí barvy typu Balakryl – můžeme z nich namíchat i různé odstíny. Nebo jiný tip: v rodinách, kde se malují zdi svépomocí, bývá zvykem ponechat zbyteček barvy na případné opravy (nikdy se nepoužijí). Můžeme použít i tyto zbytky a tak dosáhneme zajímavého efektu – květináče v barvě zdi (ukázka zcela dole). Současné barvy jsou tak kvalitní, že se po zaschnutí skoro nesmývají. Květináč s „faldy“ natřeme celý (i uvnitř a na dně), na hladkém květináči natřeme plochým štětcem pruhy.

• Necháme zaschnout.

Dokončení jednobarevného květináče

Květináč je natřený, barva suchá. Ale výsledek není moc přesvědčivý, vypadá spíš jako hrouda umělé hmoty. Ale my mu vdechneme život. Budeme potřebovat malé množství tekuté černé barvy. Může to být znovu nějaká vodou ředitelná nátěrová barva. Ale když nemáme, můžeme si pomoci i temperou nebo černou tuší. Černou barvu do základní tak zvaně zatřeme. Zatírání je technika známá z výroby skutečné keramiky. Na přežehnutý výrobek se nanese vrstva burelu, která se zpětně houbou setře. Burel ulpí ve všech nerovnostech a po vypálení povrch prokreslí. A to udělá i černá barva. Rozředíme ji a natřeme na květináč. Ale hned ji začneme houbou stírat. Houbu několikrát propereme. Pracujeme rychle, ale ne zbrkle, abychom povrch nepoškodili.

• Květináč dostal život.

Dokončení „kraslicového“ květináče

Potřebujeme dobře krycí bílou barvu, dobrá je opět vodou ředitelná nátěrovka. Bílou linkou obtáhneme pruhy. Jsme-li praváci, navlečeme si květináč na levou ruku. Začneme dělat linku nejblíž k okraji, květináč na ruce otáčíme a postupujeme směrem ke dnu. To proto, že si pravou ruku opíráme malíčkovou hranou a kdybychom začali odspodu, budeme si namalovanou linku rozmazávat. Nevadí, že linky nejsou, jako když střihne, malujeme „folklor“. Někomu třeba postačí jen pruhovaný květináč. Ale kdo chce „kraslicový“, pokračuje zdobením linek. Možná by bylo dobré nejdřív se podívat, jak je zdobena modranská nebo tupeská keramika. Ornamentální zdobná linka na ní je tvořena jenom čárkami a tečkami. A to jsou tahy, které nám přesně vyhovují.

• Vůbec nevadí, když ornamenty nebudou jako podle šablony.

Závěrečné lakování sjednotí povrch

Květináče necháme na bezpečném místě dokonale vyschnout – jeden, ještě lépe dva dny. Když jsou úplně suché, opatříme je konečnou vrstvou bezbarvého vodou ředitelného laku. Vodou ředitelný lak volíme nejen ze zdravotních důvodů, ale také proto, aby byl kompatibilní s již použitými barvami. Zda je lak matný nebo lesklý, na tom tolik nezáleží. Oba typy sjednotí vzhled povrchu.

Takto vyrobené kašírované sádrové květináče jsou poměrně životné. Takže jestli nám přirostly natolik k srdci, že je nechceme po svátcích vyhodit, můžeme je uklidit na bezpečné místo a příští rok třeba použít znovu.

• Podobně si můžeme udělat příležitostné obaly na sezonní bylinky.