Svatojánské kvítí: Na kouzla, čáry, ale i k “obyčejnému” léčení

V noci z 23. na 24. června – o „svatojánské“ noci, bývalo zvykem sbírat „svatojánské kvítí“. Svatojánského býlí muselo být „devatero“ – devět druhů natrhaných na devíti různých místech.

Bylinky se skládaly do kytince nebo se z nich vily věnce, a při veškeré té práci nesmělo padnout ani slovo, jinak by svatojánské býlí nemělo čarovnou moc. A to by byla škoda, protože takový pugét či věneček z devatera kvítí:

• přivolá lásku,
• uspíší svatbu,
• zjeví budoucí majetkové poměry,
• pomůže očarovat jinou osobu,
• uchrání před uřknutím,
• pomůže najít ukrytý poklad,
• je prostředkem k neviditelnosti
• umožní porozumění zvířecí řeči,
• splní tajná přání.

Pohanské zvyky na křesťanský svátek

Jan zvaný Křtitel se narodil přesně o půl roku dřív než jež jeho „bratranec z druhého kolena“ Ježíš Kristus, tedy 24. června. Janovo poslání bylo určeno už před jeho narozením (podrobnosti v Bibli), proto – na rozdíl od jiných svatých – církev neuctívá den jeho smrti, ale den jeho narození. To je snadno zapamatovatelné datum – tři dny po letním slunovratu. Slunovrat byl mezi pohanskými národy žijícími na území dnešní Evropy dávno před rozšířením křesťanství velmi populární. Nejkratší, teplé a světlé noci plné silných vůní naplno rozkvetlých bylin rozechvívají lidské duše, které jsou náhle přístupné věřit na zázraky. Není divu, že se ani přísnému křesťanství nepodařilo pohanské zvyky vymýtit, ba právě naopak. Svátek narození Jana Křtitele byl příležitostí k jejich udržování. Vždyť o slunovratu mají magické síly nejsilnější moc v roce.

Devatero kvítí: Možnost vlastní skladby

Že musí být svatojánského kvítí devatero, na tom se shodují všechna regionální zvykosloví. Seznamy bylin se liší, ale některé byliny se vyskytují v každém z nich. Podle některých doporučení ani tak nezáleželo na přesně daných druzích, jen jich muselo být devět a musely být z devíti stanovišť.

Bazalka, libeček, majoránka, máta

V tradovaných seznamech se v různých kombinacích objevují: bazalka, černobýl, devětsil, divizna, dobromysl, heřmánek, chrpa modrá, jitrocel, kapradí, kohoutek, libeček, majoránka, máta, mateřídouška, netřesk, rmen, rozchodník, řebříček, smolnička, šípková růže, třezalka, úročník, vachta trojlistá, zvonek.

Jestli měly být byliny sesbírány během jedné, byť obvykle velmi světlé noci, předpokládalo to dobrou znalost botanických lokalit, aby se v noci šlo najisto.

• Poznámka: Pro bazalku, libeček, majoránku a mátu se musí sběrač vypravit do sousedovic zahrádek (aby byly z různých míst). Tyto bylinky jsou a i v minulosti byly u nás kulturně  pěstovány jako zelené koření.

Svatojánské byliny: Účinky

Bazalka pravá (Ocimum basilicum): Podporuje trávení, tiší žaludeční křeče, uvolňuje nadýmání. Posiluje koncentraci, tiší bolesti hlavy, přivolává spánek, dezinfikuje ústní dutinu.

Devětsil lékařský (Petasites hybridus): Počátkem léta je devětsil už dávno odkvetlý, dají se sbírat pouze jeho rozměrné listy. Víc o devětsilu v článku ZDE.

Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum): I když bývá uváděna ve výčtu devatera kvítí, rozkvétá obvykle až v červenci. Kdyby ale už někde kvetla, používá se především k léčbě průdušek (včetně astmatu), rozpouští hlen, uvolňuje křeče, má protizánětlivé a močopudné účnky.

Dobromysl obecná (Origanum vulgare): Má protizánětlivé účinky, uvolňuje hlen při vykašlávání, zlepšuje tvorbu žluči, tiší břišní křeče (i menstruační).

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla): léčí záněty, podporuje pocení (snižuje horečku), hojí rány a neduhy na kůži a v ústní dutině, napomáhá při trávicích potížích, ulevuje při nemocech z nachlazení, zmírňuje astmatické příhody (pokud není postižený právě na heřmánek). Heřmánek se používá vně i zevně. Měl by být v každé domácí lékárně, zejména jsou-li v domácnosti malé děti.

Chrpa polní (Centaurea cyanus): Čistí krev, má močopudné účinky, podporuje tvorbu žluči. Pro modrou barvu se dříve věřilo, že léčí oči. Chrpa je dekorativní v čajových směsích pro denní pití.

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata): hojí poranění kůže, hmyzí štípnutí, vředy. Tiší kašel, má protizánětlivé účinky, léčí vředové onemocnění dvanáctníku a žaludku a nemoci tlustého střeva, je označován za přírodní antibiotikum.

Kapraď samec (Dryopteris filix-mas): vzhledem k obsaženým toxickým látkám se k domácím léčebným čelům nedoporučuje. I když má – stejně jako třezalka – v kolekci svatojánského kvítí zásadní postavení, ponecháme si kapraď jen ke “kouzelnickým” účelům: o půlnoci natrhaná a v plátěném váčku uchovaná splní tajná přání. Budou-li reálná, a napomůžeme-li jejich splnění, určitě to bude fungovat.

 Kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi): napomáhá vykašlávání, mírní silnou menstruaci. Zevně má mírné protirevmatické a antibiotické účinky (léčba kožních ran, vyrážek a vředů, včetně bércových).

Libeček lékařský (Levisticum officinale): Močopudný (odvodňování a choroby močových cest), proti nadýmání, zlepšuje trávení.

Majoránka zahradní (Origanum majorana): Zlepšuje trávení, uvolňuje nadýmání, tiší bolest hlavy, křeče a menstruační bolesti, posiluje nervy, vhodná i při nemocech z nachlazení.

Máta peprná (Mentha piperita): Podporuje činnost orgánů trávicí soustavy, tiší bolesti vnitřních orgánů, pomáhá při nemocech z nachlazení, tiší bolest hlavy, zlepšuje spánek, uvolňuje nervové napětí.

Mateřídouška (Thymus), víc druhů: Nemoci horních dýchacích cest, chřipková onemocnění, virózy, poruchy trávení, plynatost, uklidňuje, tiší bolesti hlavy, přivolává spánek. Vhodná do bylinkových polštářků a sušených vonných směsí (potpourri).

Netřesk střešní (Sempervivum tectorum): Šťáva z dužnatých listů se užívala na bradavice, kuří oka a otevřená kožní poranění.

Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris): záněty průdušek a horních dýchacích cest, trávicí potíže, nechutenství, tiší křeče. Vzhledem k vedlejším účinkům je třeba způsob užívání konzultovat s lékařem. Nevhodný pro těhotné ženy – má abortivní účinky.

Rmen (víc druhů): Heřmánku podobná bylina. Tiší bolesti hlavy (migrénu, podporuje trávení, uklidňuje. Přidává se do čajových směsí, v nichž zanechává příjemnou kořenitou chuťovou stopu.

Rozchodník (Sedum), víc druhů: na kožní poranění, bradavice, boláky, kuří oka, mozoly, otlaky. Pro laické vnitřním užívání se nedoporučuje (otravy).

Růže šípková (Rosa canina): Okvětní plátky růží se využívají k ochucení jemných delikates: likéry (staročeská rosolka), želé, sirupy. Lze je použít jako jedlou rostlinnou dekoraci cukrářských výrobků. Vynikající úlohu sehrají růžov lístky v čajových směsích pro denní pití.

Řebříček obecný (Achillea millefolium): Zlepšuje zažívání, má antiseptické, močopudné , dezinfekční a potopudné účinky, tiší kašel, zlepšuje krevní oběh, mírní menstruační bolesti.

Smolnička obecná (Lychnis viscaria): Dekorativní do vázy nebo luční kytice. K léčebným účelům se nevyužvá.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum): základní „svatojánská“ bylina, je uváděna na prvním místě ve všech variantách devatera zázračného kvítí. Má velmi široké spektrum užití: antidepresivum, mozková činnost, psychické problémy, vředové nemoci žaludku a dvanáctníku, hemoroidy, nemoci slinivky, jater a plic, chřipková onemocnění, kladně ovlivňuje pružnost cév, zevně na hojení ran, popálenin, zlomeniny, pohmožděniny.

Úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria): zevně na kožní neduhy, poranění, vyrážky, vředy, ekzémy. Na výplachy ústní dutiny včetně mandlí.

Mohlo by vás zajímat

• Černý bez a jeho využití
• Pampeliška v kuchyni
• Jak sbírat bylinky
• Jak sušit a uchovávat bylinky
• Jak připravovat bylinkové čaje
• Jak se léčit bylinkami a kořením