Levná paprika? Zavařit ji na dobu, kdy je drahá

Pytel papriky má „jen“ pět kilo

Vypisovat zdravotní prospěšnost papriky nemá cenu, to lze najít v každé encyklopedii. Nás budou zajímat spíše její chuťové přednosti.

Na trhu je v sezoně nejběžnější bílá paprika, jejíž lusky jsou sladké, nepálivé. Bývají velké, dužnaté, „masité“. Ani je nechceme podezřívat, že jsou téhož druhu, jako tenkostěnné a chemikáliemi při životě udržované chudinky, které během roku běžně nakupujeme.

Plná sezona paprik je v srpnu a v září. V tu dobu dozrávají, a tak chutnají nejlépe. Důkazem toho, že za zákazníkem spěchají pokud možno co nejpřímější cestou z pole, bývá někdy trochu bláta, které na paprice ulpělo z mokré zeminy. To vidíme hlavně na tržnicích. Jakmile objevíme papriku, jejíž cena klesla na 15 korun (nebo dokonce i méně) za kilogram, přišla naše chvíle. Nemusíme se bát ani celého pětikilového pytle. Protože v sezoně paprik bývají levná i rajská jablíčka („dobrá“ cena začíná na deseti korunách), přikoupíme je k paprikám společně s několika kilogramy cibule. Zkontrolujeme stav spíže: v době letního zavařování by v ní vždy mělo být nějaké to kilo výhodně nakoupeného cukru, sůl, ocet, olej, konzervovací prostředky. Naše „akce papriky“ může začít.

Zavařujeme papriky

Ale nás zajímají papriky koupené ve velkém.

Sladkokyselá paprika: Část z nich můžeme naložit na způsob kapií. Nařežeme na proužky, proložíme několika plátky cibule, zalijeme oblíbeným sladkokyselým konzervačním nálevem (klidně i z klasického deka podle návodu na sáčku). Do každé sklenice přidáme lžíci oleje (zajistí změknutí slupky) a navrch půl bobkového listu a dvě kuličky nového koření. Sterilizujeme 25 minut při 80 stupních Celsia.

Papriková pochoutka: 

Vynikající je také papriková pasta. Nakrájíme asi dva kilogramy paprik a půl kilogramu cibule. Zastříkneme vodou a pod pokličkou dusíme téměř do měkka. Pak tyčovým mixem rozmixujeme dohladka. Protože rozvařená bílá paprika má trochu nevábnou barvu, přidáme do směsi dvě vrchovaté lžíce mleté červené papriky. Pro pikantnost můžeme přidat dvě lžičky pálivé papriky nebo lžičku chilli.

Přidáme dvě lžíce soli, asi deci octa, promícháme a vypneme vařič. Teprve pak přidáme dvě vrchovaté lžíce cukru. Znovu promixujeme. Ochutnáme a doladíme chuť, měla by být plně papriková, mírně sladkokyselá, dostatečně slaná. Paprikovou pastu používáme podobně jako kečup: samotnou, na dochucení pomazánek (třena tvarohových) nebo jako polotovar k bleskové přípravě omáček. Podle toho volíme velikost sklenic, do kterých pomazánku naléváme. Hotový výrobek sterilizujeme běžným způsobem.

Pikantní papriková omáčka:

 Kde mají rádi těstoviny, uvítají do zásoby připravenou kořeněnou paprikovou omáčku. K necelým dvěma kilogramům nakrájených paprik přidáme asi 400 gramů cibule, půl kila nakrájených rajčat, jednu větší mrkev a buď kousek celeru, nebo dvě hrsti drobně pokrájené celerové nati a čtyři stroužky česneku.

Podlijeme asi deci vody, rozdusíme, důkladně rozmixujeme. Přidáme dvě lžíce soli, půl lžičky chilli, lžičku karí koření, půl lžičky mletého černého pepře a půl lžičky tymiánu. Znovu rozmixujeme a doladíme chuť. Měla by být pikantně kořenitá. Je možno přidat i trochu octa a cukru, to záleží na osobních chutích.

Omáčku nalijeme do větších zavařovaček a dvacet minut sterilizujeme. Její další použití je prosté: buď ji jen mírně naředěnou (případně doplněnou smetanou) provaříme a máme vynikající bezmasý přeliv na těstoviny. Nebo jí zalijeme například rychle orestované kousky kuřecích prsíček, podle potřeba zředíme, provaříme a podáváme s rýží.

Zavařené lečo:

 Klasikou v konzervování nadbytku paprik a rajčat je domácí zavařování leča. Na asi deci oleje zpěníme na proužky nakrájenou cibuli (asi půl kilogramu), přidáme dvě kila nakrájených paprik a asi kilogram rajčat. Jestli jsme zvyklí a máme rádi jiný poměr zeleniny, je to jedno. Osolené dusíme, ale bez pokličky, aby se co nejvíc redukovala tekutina. Pak naplníme do sklenic a sterilizujeme půl hodiny při 80 až 90 stupních Celsia. U leča je nutno ve zvýšené míře dbát na dodržení absolutní čistoty vršků sklenic a víček, protože výrobek obsahuje olej. Sterilizace je nutná. Toto množství syrové zeleniny se vejde do čtyřlitrového hrnce. Když máme větší, můžeme lečo připravovat z větší dávky. Nebo zeleninu sváříme v několika dávkách.

Posledním důležitým krokem je důkladné popsání paprikových produktů. I hospodyňka občas zapomene, co se to ve sklenici skrývá, natož někdo jiný. Stejně důležitý je i rok výroby.